Historie

Osada Mezimostí se poprvé připomíná rokem 1322. Po vybudování dráhy 1869 se zvětšuje na městys a na město je povýšeno až v roce 1908 v době po velko stavebních akcích - postavení školy,hotelu Kolář a mezimoské radnice se znaky pětilisté růže. Městys Mezi-mosty, přes řeku Lužnici,Nežárku,Starou řeku a odvodňovací rameno obce Mezimostí.
Sousedící město Veselí nad lužnicí je poprvé doloženo roku 1259. Bývalo v majetku Rožmberků. Karel IV. osadu povýšil v roce 1362 na město. Nejstarším závodem ve Veselí nad Lužnicí byl mlýn z roku 1613. V době druhé světové války vzniklo spojení obou měst Mezimostí-Veselí s úředním názvem Veselí nad Lužnicí.
Železniční stanice Mezimostí byla postavena na katastru obce mezimostské a stala se velmi důležitou křižovatkou a dopravní tepnou. Původní staniční budova z roku 1869 slouží nyní v přízemí jako poštovní úřad Veselí nad Lužnicí II. Na pozemku proti staré staniční budově byly postaveny v letech 1887-1888 dva naturální domy s 24 byty pro zaměstnance dráhy.
Zdejší pobočná výtopna byla do roku 1888 na koleji č.4. Byla to pouhá dřevěná budova, kterou procházela kolej, opatřena na obou stranách vraty. V ní byly uschovány dva stroje, parní lokomotivy. V letech 1888 byla zařízena pobočka táborské výtopny na jižním zhlaví stanice, nedaleko stavědla č.1. Pro napájeníparních lokomotiv byla vybudována vodárna. Voda se čerpala z řeky Nežárky, poblíž strážního domku č.25, kde byla postavena filtrační stanice.V roce 1925 byla vystavěna nová točna o průměru 22,14m s nosností 185tun.

Přednostové v pobočné výtopně byli:

do roku 1909-ing.František Fischer
do roku 1914-ing.Oldřich Herfurt
do roku 1920-ing.Václav Mucha
do roku 1923-ing.Richard Novotný
do roku 1936-ing.Václav Bašta

V dobách druhé světové války přednostovali v pobočné výtopně přednostové:

                        -ing.Kopold
do roku 1947-ing.František Tomek

Od roku 1948 vedli pobočnou výtopnu náčelníci:

                        -     Jan Pintr
                        -     Jan Malecha
                        -     Jaroslav Konopásek
                        -     František Bohata
                        -     Jindřich Novotný

V letech 1958 přechází pobočná výtopnajako Pobočné lokomotivní depo Veslí nad Lužnicí pod Hlavní lokomotivní depo České Budějovice.

Od srpna 1970 do února 1986 byl náčelníkem Jiří Vránek
                           do dubna1987 František Lonský

Od května 1987 vedl lokomotivní depo Ludvík Kolář. Po roce 1989 byl vystřídán ing. Jaroslavem Žahourkem a ten byl posledním náčelníkem(přednostou) lok. depa.
Depo bylo přejmenováno na provozní jednotku a jejím vedoucím se stal Karel Záviš.
V roce 2004 se přestěhovává celé PP (vedoucí,strojmistři,operátorky a strojový personál) do sociální budovy. Prostory depa zůstávájí prázdné nevytápěné a jsou nabízeny k pronájmu. V roce 2004 zaniká provozní jednotka. K 1.6. 2004 se ruší veškerá opravárenská činnost, vzniká PP provozní pracoviště Veselí nad Lužnicí. PP Veselí nad Lužnicí trvá až do přechodu na nový grafikon roku 2007,kdy dochází vlivem rozdělení ČD na ČD a Cargo na dvě provozní pracoviště. Obě provozní pracoviště společně užívají prostory sociální budovy. Strojmistr PP ČD je Karel Záviš a strojmistr ČD Crgo Karel Ječný. pokračování na stránce ČD Cargo.

Ale vraťme se zpět k historii. V době II.světové války a po válce si udržel železniční uzel Veselí nad Lužnicí významný nástup nejen v přepravě osob ale i v přepravě nákladů a jejich průvozů. Rozšířil se posun na práci ve vlečkách Fruty,Čemolenu a Prefy. Vozily se rychlíky do Gmündu, přepravovaly se transporty sovětské techniky a vojsk. Organizovala se socialistická soutěž mezi lok.četami, na správkárně, mezi uhlíři,olejáři,strojmistry,topírenskými mistry a celé administrativy zaměřené na úsilí v hospodaření a šetření s materiálem a hospodárné využití lokomotiv. Rozpoutalo se těžkotonážní hnutí.
Se zvyšujícími se nároky na dopravu na trati Č. Budějovice - Jihlava , bylo nutné zavést na tomto rameni výkonější lokomotivy než ř. 434.2. Našemu depu byly přiděleny lokomotivy ř. 555.0. Pro strojní personal byly výhodnější. Měli již elektrické osvětlení , sklápěcí rošty, uzavřenější strojovou budku a velké množství vody a paliva. Potom následovaly lokomotivy 534.0 se vzduchovým rozvodem. Lokomotivy byly výkonné, ale měli značnou spotřebu paliva. Od roku 1958 vlastnilo depo nejvýkonější lokomotivy, které vyráběli Leninovy závody Plzeň a to 556.0 zvané u nas "Bugatka". Využití těchto lokomotiv bylo všestrané jak pro vozbu rychlíků,osobních vlaků tak těžkých nákladních vlaků, kde byly plně využity. Po technické stránce byly dokonalé, samopřikladač(štokr),Trofimovo šoupátko,osové samostavitelné klíny,2 komresory, ústřední mazání a opět velká zásoba vody a paliva. Za dosluhující lokomotivy 354.7 na osobních vlacích nahradily lokomotivy řady 464.0 z dep Klatovy a Rakovník. Na trati Veselí - Č.Velenice zajišťují dopravu motorové vozy ř. M131. V roce 1965 byla dokončena socialní budova a po roce jako nepostačující pro 300 zaměstnanců byla přistavěna nástavba šatny, kulturní místnost,umývárna pro ženy a další. V roce 1970 převzal vedení depa náčelník Jiří Vránek. Byly vyasfaltovány příjezdové cesty včetně celého prostranství depa. Do všech prostor bylo zavedeno ústřední vytápění. Byla postavena garáž pro nákladní a osobní auto,multikáru,traktor a nakladač. Zřízena zámečnická dílna pro údržbu přestavením bývalé kovárny, svařovna a sklad plynových bomb. Instalováno zařízení pro úpravu chladící vody a destilované vody. Upraveny prostory skladiště a vybavení truhlářské dílny. V roce 1973 bylo započato s výstavbou závodní kuchyně a kantýny a do konce roku byla vystavěna a vybavena. Vše vyžadovalo mnoho brigádnických hodin zaměstnanců. Byly nově vybetonovány 3 kanály, kolejnice na sloupkách, aby byl umožněn přístup ze všech stran. Na 6. koleji byla zřízena vysoká lávka na opravy elektrických lokomotiv. Byla provedena nová střešní konstrukce rotundy. V celé rotundě byly dány stropní smaltované desky pro snadnější vytápění a celkový vzhled dílny. Všechna vrata byla nahrazena novými. Dále byla zřízena elektrodílna ,akumulátorovna a dílna pro opravu rychloměrů. Na venkovních paprscích byl postaven jeřáb na vytahování vložek z lokomotiv 679. Velká akce byla nástavba olejárny o jedno patro, ve kterém byla umístěna kancelář pro strojmistry, operátorky, strojvedoucí instruktory, kancelář pro technický rozvoj. V provozu dochází k podstatným změnám, parní lokomotivy jsou postupně nahrazovány motorovými a spostupující elektrifikací elektrickými. Tím nastává úkol přeškolit v nejkratší době strojní personál. Pořádají se kursy přímo v depu, ve Škvořeticích a Červené nad Vltavou. V roce 1971 dostává naše depo novou dieslovou lokomotivu T679 1309 sovětské výroby. Byla dána do provozu 21.6.1971 a osádka byla:

strojvedoucí   Karel Hirš    mechanik    Stanislav Brůha
                          Karel Lacina                     Miroslav Dobeš
                          Jaroslav Paleček             František Kalkus
                          Jaroslav Mlčuch              František Prchlík

V roce 1973 přišli další T679 1461 ; 1462; 1481; 1498, tyto lokomotivvy jezdikly na rameni Veselí -Jihlava -Č.Budějovice - H. Dvořiště. O dva roky později dostalo depo na osobní vlaky lokomotivy T466.0 (Pielstiky) s parním agregátem (Pegas).Na manipulační vlaky mělo již depo lokomotivy T669.0,1. Za M 131 dochází k náhradě vozy M 152
Naše depo bylo jedním z posledních dep, kde dožívala parní trakce na manipulačních vlacích trati Veslí- Jihlava, Veselí - Č.Velenice na obsluhu Soběslav ještě 434.2. V roce 1980 končí byly nahrazeny řadou T669. První česká parní lokomotiva byla vyrobena v Libni v roce 1900 a její jméno bylo NAZDAR. Poslední parní lokomotiva dodána na ČD byla vyrobena ve Škodových závodech v Plzni 12.5.1958 ř.556.0 (BUGATKA).
První tratí v roce 1902-1904 kde se zkoušel motorový vůz "Daimler", byla tra't Veseli- J. Hradec. Vůz byl vyroben ve smíchovské vozovce Ringhoffer a byl vybaven čtyřválcovým vodou chlazeným motorem z vídeňské továrny Daimler.
Dále u nás jezdily motorové vozy M140.3 "manky". Byly to motorové vozy cizího původu s naftovým motorem MAN. Naftové motory německého původu měly spalovací motor Maybach. V letech 1948-1949 jsme obdrželi od výrobce Tatra Kopřivnice, Studénka jednoduché spolehlivé motorové vozy M 131.1 . Krátkou dobu u nás jezdily také motorové vozy M 240.0 a M 262.0.